Práce s mapou

Mapa

Mapa je zmenšený obraz části zemského povrchu. Když vybalíme mapu z obalu, tak ji nejdříve natočíme tak, aby texty šlo bez problémů číst. Na naprosté většině map je sever umístěn na horním okraji mapy. V případě, že jsou světové strany v mapě orientovány jinak než obvykle, bude toto znázorněno směrovou růžicí v některém z rohů mapy.

Měřítko

Na téměř každé mapě je v jednom z rohů uvedeno měřítko, které udává v jakém poměru jsou rozměry na mapě a v reálném světě. Například mapy od Klubu českých turistů (které většinou používáme) mají měřítko 1:50 000. To znamená, že 1 centimetr na mapě je 50 000 centimetrů ve skutečnosti, což je 500 metrů - 0,5 km.

Síť na mapě

Některé mapy jsou rozděleny pravidelnou sítí přímek vedoucích od severu k jihu a přímek vedoucích od východu na západ. Tyto přímky jsou od sebe odděleny nějakou význačnou vzdáleností (opět v mapách od českých Turistů je vzdálenost mezi přímkami rovna 1 km).


Vrstevnice znázorňují výškový reliéf zobrazené krajiny. Jdeme-li po vrstevnici, jdeme po rovině. Husté vrstevnice znázorňují strmý kopec (jeho svah rychle nabírá výšku). Na mapách „padesátkách“ bývají vrstevnice po 10 metrech, na „stovkách“ po 20 metrech.

Buzola

Buzola je jedním z řady vynálezů chrudimského rodáka Josefa Ressla. V podstatě se jedná o rozšíření kompasu mechanismem pro určování azimutu. Buzola je složena ze dvou částí:

  • kotouče, na kterém je umístěna úhlová stupnice

  • pevné části se střelkou- tato část často obsahuje lupu a stupnice s různými měřítky.

Hlavní součástí kompasu je magnetická střelka, která se stále natáčí tak, aby byla natočena směrem na sever. Aby se střelka snadno otáčela, musíte buzolu držet ve vodorovné poloze. Pokud je v blízkém okolí kompasu nějaký magnet (například jiný kompas), kovová konstrukce nebo nějaká elektronika, pak se může střelka chovat téměř náhodně. Proto když máte podezření, že by mohlo být určování severu ovlivněno, zkuste měření zopakovat na jiném místě (stačí se posunout o několik metrů). V případě, že vám pokaždé střelka směřuje na stejné místo, jste za vodou.

Zorientovaní mapy

Pojem zorientovaná mapa znamená, že se sever na mapě shoduje se severem ve skutečnosti. Zorientovanou mapu potřebujete nejen pro správný směr vaší cesty, ale také např. pro práci s azimutem.

Orientace s buzolou

Buzolu položte do rohu mapy, nejlépe do levého dolního rohu, a po té otáčejte s mapou, na které leží buzola tak dlouho, než bude označená část střelky ukazovat k označení severu na otočném kolečku buzoly (písmeno S nebo N). Toto písmeno musí být nastaveno u rysky nebo šipky na přístroji.

Orientace bez buzoly

Pokud jsme v terénu a nemáme u sebe buzolu ani kompas, orientaci provedeme tak, že si v okolí najdeme dva až tři body (kostel, potok, hospoda, vesnice …) a s mapou se v terénu postavíme tak, aby rozložení těchto bodů na mapě odpovídalo skutečnosti.

Orientace s pomocí hodinek

Když máme ručičkové hodinky, můžeme podle slunce určit světové strany velmi přesně. Hodinovou ručičku namíříme ke slunci, rozpůlíme úhel mezi touto ručičkou a číslicí 12,(Když platí letní čas, „čas je posunutý o hodinu“ rozpůlíme úhel mezi malou ručičkou a číslicí 1). Přímka vedená rozpůleným úhlem má směr na jih (od severu k jihu)

Orientace podle přírodních jevů

  • Osamělé stromy mívají kmen porostlý mechem nebo lišejníkem ze severozápadní strany
  • Pařezy osamělých stromů mívají své kruhy (léta) na severní straně hustší a na jihu řidší.
  • Sníh se na jaře nejdéle udrží na svazích a v příkopech obrácených k severu.
  • Mraveniště mívají strmější svah k severu a mírnější k jihu.
  • Úly bývají obrácené vchodem k jihu.
  • Polárka (Severka) leží v ose tohoto zdánlivého pohybu hvězdné oblohy, takže se nepohybuje. Nachází se vždy na severu. Jak ji najdeme? Je to poslední (třetí) hvězda v oji Malého vozu. Najd ěte Velký vůz (hledá se lépe než Malý vůz) a jeho "zadní kola" spojte úsečkou. Tuto úsečku 5x prodlužte - tam je Polárka.

Azimut

Azimut je úhel pochodu a udává se ve stupních.

Určování azimutu na mapě

Pro určení azimutu místa na mapě musíme nejdříve umístit střed buzoly na místo, ze kterého chceme azimut určovat. Šipku na pevné části nastavíme tak, aby směřovala na místo, jehož azimut chceme změřit. Nebo hranou buzoly spojíme obě místa. Kotouč nastavíme tak, aby sever na kotouči (hodnota 0°) směřoval na sever na mapě. Nyní můžeme odečíst azimut.

Určování azimutu v terénu

Pokud chceme určit azimut některého bodu v terénu, natočíme pevnou část buzoly tak, aby její šipka směřovala na vybraný objekt. Kotouč nastavíme tak, aby střelka byla mezi ryskami a hodnota 0° splývala se severním koncem střelky. Nyní můžeme odečíst azimut.

Pochod podle azimutu

Při pochodu podle azimutu ve výchozím bodě nastavíme otočením stupnice požadovaný úhel pochodu proti pevnému bodu. Potom se s buzolou ve výši očí otáčíme tak dlouho, až se sever magnetky kryje se severem na stupnici. Směr pevné části nám ukáže směr pochodu. V tomto směru si zapamatujeme nějaký opěrný bod, ke kterému musíme dojít. Když k němu dojdeme, zaměříme si nový opěrný bod. A tak bod od bodu pokračujeme k cíli cesty.

GPS

Je pro ty, kteří potřebují znát přesně svoji zeměpisnou polohu. Využívá se dnes už ve všech profesích, kde se pracuje s mapou a nebo kde se mapy vytváří, případně kde se terén nějak zapisuje. Je to přenos řízený z družic, které jsou na oběžných dráhách naší planety, pomoci niž nám GPS vyhodnotí, kde jsme.

Odhad vzdálenosti

K tomu můžeme využít třeba stop nebo kroků (každý by měl znát přibližnou velikost kroku, stopy, rozpažení a velikost mezi palcem a malíčkem nebo ukazováčkem).

Měření pomocí tužky
Vezmeme ji do prstů, dáme do vzdálenosti 60 cm od očí a držíme ve svislé poloze. Její hrot zaměříme jedním okem na cíl, jehož vzdálenost chceme změřit. Pak oko zavřeme a otevřeme druhé, aniž bychom tužkou pohnuli. Tužka jako by se přemístila, náš pohled směřuje nyní na jiný cíl. Odhadněme vzdálenost mezi oběma body (tedy šířku), například podle výšky postavy. Tento odhad násobíme deseti a máme vzdálenost od nás k cíli. Místo tužky stačí zápalka nebo stéblo slámy.

Odhad výšky

K velice přesnému odhadu výšky stromu či něčeho jiného vysokého (dům, rozhledna apod.) nám bude užitečná skautská hůl, jejíž výšku můžeme snadno změřit a jeden pomocník. Skautskou hůl zabodneme do země nebo ji necháme někomu podržet 9 metrů od stromu, který chceme měřit. Sami pak popojdeme o další 1 metr, přiložíme oko k zemi a podíváme se na špičku stromu přes hůl. Pomocník pak tak dlouho posouvá ruce po holi nahoru a dolů, až bude oko, jeho ruka na holi a špička stromu v jedné přímce. Pak změříme vzdálenost ruky pomocníka od země v milimetrech. Vynásobením této vzdálenosti desítkou dostaneme výšku stromu v centimetrech.

Nic není bez chyb, proto bezhlavě nespoléhejte na vše, co je v mapě udáno. Uvědomte si, že některé mapy mohou být desítky let staré a za desítky let se toho může spousta změnit: les je vymýcen, mýtina zarostlá, rybník vypuštěn, domy pobořeny a stromy pokáceny. Nejlepší radou pro používání mapy je tedy hlavně používat zdravý rozum!


 

„Vhodnou základnou pro manželství je oboustranné nepochopení.“ Oscar Wilde